JAK SE RODÍ ZÁVOD

Na loňské mistrovství republiky v běhu do vrchu v Janských Lázních přijela se svojí svěřenkou Martinou Bařinovou její trenérka Petra Ivanová. Petru jsem do té doby znal pouze letmo z několika setkání na závodech a z výsledků.

Vytrvalkyně klubu AK Olomouc se poměrně záhy přeorientovala na trenérskou dráhu a výkonnostní vzestup talentované Bařinové prokázal, že své znalosti a zkušenosti umí v praxi využít. Účast na loňské Černé hoře však byla jejím prvním vážným seznámením se světem vrchařů.

V cíli mistrovského běhu jsem Petře poblahopřál k výsledkům Martiny Bařinové a jen tak zkusmo nadhodil, že by bylo dobré založit v centrální oblasti Jeseníků nový kvalitní vrchařský běh, který by na rozdíl od podzimního závodu na Praděd vedl terénem a splňoval nejnáročnější parametry co do délky a převýšení. To jsem ještě vůbec netušil, že moje slova padnou na úrodnou půdu a že Petra Ivanová má k tomuto koutku Jeseníků velmi blízký vztah. Rodiče žijí v nedaleké Písečné a z jejich oken je vidět jak dominanta nad městem Jeseník – rozhledna na Zlatém Chlumu, tak i část hlavního jesenického hřebene s majestátnými vrcholy Šeráku (1 351 m) a Keprníku (1 423 m).

Petra Ivanová dokázala, že je ženou činu. Do příprav zapojila jak svou běžeckou kamarádku Hanku Hřebíčkovou, tak i své další četné známé z atletických oválů. Už v listopadu na výročním kongresu pořadatelů v Úpici předložila návrh trati, která odpovídala kategorii SUPER. Musel jsem osobně přesvědčovat některé účastníky sezení – pravda, chvílemi trochu hlasitěji – že proponovaný běh na Šerák patří mezi elitní akce již při svém startu. Stalo se.

JAK PROBÍHALA PREMIÉRA

Hlavní organizátorka měla v týdnech před startem občas špatné spaní. Určení termínu běhu nebylo bez zádrhelů – původní datum 29. května se nehodilo kvůli kolizi s neméně obtížnou Lysou horou a variantu se sobotou 4. června bylo také nutno opustit, na tentýž den bylo pořádající TJ Šumperk svěřeno ligové kolo na dráze. Neděle 5. června byla proto spíš východiskem z nouze a když se na webových stránkách Běhu na Šerák ještě čtrnáct dní před dnem D doslova krčilo pouhých dvanáct jmen, psala mi Petra zoufalé maily, jak má ještě líp závod propagovat. Uklidňoval jsem ji okřídlenou frází, že „znám své pappenheimské“, tedy české běžce, a dám krk na to, že se přihlásí na poslední chvíli a ještě lépe, že využijí dodatečné prezentace na místě. Zkušenosti se potvrdily: při uzávěrce on line registrací se seznam rozrostl už na 66 zájemců a na startu jich nakonec byl více než dvojnásobný počet!

V neděli se u Ivanů v Písečné vstávalo brzy – už před pátou hodinou ranní. A po snídani hned přesun na Bobrovník k restauraci Koliba, kde se horečně dodělávalo vše, co nešlo nebo se nestihlo dřív. Kdo nikdy nic neorganizoval, ten netuší, kolik zdánlivých maličkostí může ovlivnit běh věcí buď k lepšímu, nebo naopak k horšímu. „Kopce“ mají navíc svá specifika a například bezpečné spojení mezi startem a cílem je nutné několikrát prověřit. Samozřejmě se nesmí zapomenout na hlídané parkoviště, úschovu zavazadel na startu a převoz nejnutnějších věcí k cíli, ale také třeba na fotodokumentaci pro potřebu organizátorů a partnerů nebo na hladkou prezentaci přihlášených běžců bez nepříjemných front, způsobujících nervozitu na obou stranách. A v neposlední řadě, protože se jedná o běh v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, musí pořadatel dbát na pokyny jejích pracovníků a pečlivě se jimi řídit. Prostě je toho mnoho, co řadový závodník netuší…

„Stovka by nám napoprvé stačila,“ odpověděla mi Petra Ivanová, když jsem jí sdělil svůj tip na počet účastníků. Nakonec tip nevyšel, bylo jich o hodně víc.

Trať na Šerák je vedena po žluté turistické značce, pořadatelé ji ještě doznačili folií a na kritická místa postavili živé směrníky. Takové hromadné zabloudění špičky startovního pole vám naruší pověst akce na kolik let dopředu.

Žlutá značka z Bobrovníku na hřeben je zkušenými turisty považována za jednu z nejlépe vedených co do rozhledů. I když běžci bojují vždy převážně s časem a někdy sami se sebou, řada z nich se přece jen rozhlédne, počasí včera jim navíc neobyčejně přálo.

Týden po kvalifikaci na beskydské Lysé hoře většina špičkových vrchařů odpočívala, takže na start dorazil pouze třetí muž z Lysé hory Pavel Brýdl (SK Nové Město nad Metují), zkušený a všestranný veterán Jiří Žák a několik málo dalších. Favoritkou závodu žen byla – navzdory ročníku narození – Blanka Paulů (Maratonstav Úpice). Pavel Brýdl se také záhy po startu ujal vedení a ostatní jej sledovali uctivě z menší či větší dálky.

„Je to nádherná trať, proti Lysé hoře o dost běžečtější a příjemnější,“ konstatoval vítěz po vydýchání. Základní traťový rekord 46:35 tomu ostatně nasvědčuje. Minutu za Brýdlem se u chaty Jiřího na Šeráku objevil druhý závodník – Ondřej Horák z X-Air Ostrava, třetí místo patřilo Jiřímu Žákovi (TJ Nové Město na Moravě). Čtvrtý doběhl nejlepší nespecialistka Marek Procházka z TJ Šumperk, jehož doménou je především maraton.

Příležitost být zapsána coby základní traťová rekordmanka si nedala vzít populární Blanka Paulů. Před uměním lyžařské a vrchařské legendy se musela sklonit jak druhá Zuzana Weissová (Gumárny Zubří), tak třetí Jana Pechková, sestra maratonce Petra. Rodina Pechků byla na Šeráku zastoupena dvougeneračně, v kategorii mužů běžel otec František a mezi veteránkami se umístila matka Šárka, historicky první ženská mistryně republiky v maratonu – titul získala před 31 lety v Košicích.

Závěrečné vyhodnocení proběhlo opět na Kolibě v Bobrovníku v pohodě a závodníky je nutno pochválit, že tentokrát skoro nikdo neodešel předčasně. Asi proto, že na rozdíl od organizátorů neměli závodníci k průběhu jesenické premiéry téměř žádné výhrady.

„Teď se pořádně vyspíme a pak to společně zhodnotíme,“ říkala Petra Ivanová při loučení. „Já jsem několik nedostatků zaregistrovala, mám je sepsané tady v poznámkách.“

Převážně mladý pořadatelský kolektiv si odpočinek vskutku zasloužil, jeho nasazení bylo příkladné. Základní otázkou do budoucnosti už není, zda bude druhý ročník, ale jaký bude.