V?tšinou varování Ministerstva zahrani?í beru spíše na leh?í váhu, ale letos p?ituhlo. Let do Dubaje byl bez problémový, z Du­baje už to bylo horší a Daalo Airlines prost? p?estaly létat. Což znamenalo let navíc do Hargheisy v Somalilandu, kde je klid, a potom Antonovem dol? do Mogadiša, kde klid není.

Letišt? od mojí poslední návšt?vy už úpln? rezignovalo na svoji funkci, pouze jedna osoba nás vizuáln? kontroluje a d?kuji bohu, že na m? ?eká „Joe“ s Jeepy a ?tve?icí „p?átel“.

Rychlý p?esun do hotelu. To slovo „rychlý“ není jen tak, letišt? je prakticky na dohled od centra a všichni vidí, že p?ijel cizinec, co se dá bu? unést nebo okradnout. Proto jede kolona s jeepem vp?edu a jeepem vzadu. 

První p?ekvapení, mobily fungují p?es Somafone a roaming p?es Djibouti, to loni neexistovalo.

Lafweyn Hotel je plný etiopských bojovník? za svobodu Somálska,
samoz?ejm? že Etiopani zabrali to nejlepší, ale p?esto o m? v?dí a ubytování mám. Hodn? vzdálené evropskému standardu 

Hotel stojí za prd, od lo?ska spadla nebo byla vyhozená do pov?t?í zadní ?ást, díra uprost?ed díry pro extrémní turisty. Lepší ale nejsou, jsou dv? kategorie – levné bez generátoru a drahé (tzn. $20) s generátorem a satelitním p?íjmem.

Stejn? je fascinující, jak se úpln? rozpadlá infrastruktura zem? sama dokáže zvednout a bez státních regulí dokáže fungovat – evidentn? fungují mobily, rádia a televize a na tržišti koupíte navzdory islámu poslední CD Madonny.

Je okolo sedmé ve?er a svým spole?ník?m navrhuji, že se p?jdeme prob?hnout. D?s v jejich o?ích je z?ejmý. Kdyby se mi n?co stalo, nedostanou zaplaceno. P?esto na tom trvám a nakonec se domlouváme ($50 navíc pro všechny), že vyjedeme za m?sto a tam si pod ochranou m?žu b?hat, jak chci… 

Neustále nás kontrolují etiopští vojáci a nechápou, co chceme d?lat, p?t dolar? co kontrola. Kone?n? se dostáváme za m?sto a já beru ze svého bat?žku Mizuna a adidas tri?ko z PIMu (elas?áky už mám na sob? pod šortkami) a p?evlékám se.

Museli jsme být pohled pro bohy – teré?ák, potom já na prašné cest? a za mnou další jeep. Jsem za blázna a v?bec mi to nevadí, probíháme vesnicí, tam stojí obrn?ný transportér etiopan?, d?ti si z nich nic ned?lají a když m? vidí, tak se sm?jí. Mám pocit, že b?locha na vlastní o?i nikdy nevid?ly.

Na chvíli zapomínám, kde jsem, a dostávám se do svého sv?ta. Mám pocit, že bych dokázal b?žet po?ád bez únavy. P?íroda je fantastická, uvol?uji se a vnímám jenom svoje kroky. B?ží se mi skv?le, samé kope?ky, 5, 10, 15 km a po?ád pohoda. Podle GPS 13,2 km za hodinu.

Další vesnice a oops, kulka prosvišt?la nad našima hlavama. Joe seskakuje z jeepu a v tu ránu ležím na silnici pod ním. Nevím, co se d?je, mám naražená žebra a blb? se mi dýchá. Slyším ob?asné výst?ely, etiopské mírové síly mír evidentn? nep?inesly.

Joe m? hází (ano – doopravdy hází) do jeepu a jedeme zpátky. Hodn? rychle.

Kone?n? v hotelu. Za?ínám se klepat. Piju vodku z lahve, co mají schovanou pro VIP Evropany. Všechno m? bolí. Ub?hl jsem 18,6 km, venku se st?ílí.

Druhý den dv? jednání, ?áste?n? úsp?šná a pry?. Jsem rád, že žiju. Nakonec letím do Addis Abeby místo do Nairobi, ale to je mi jedno, hlavn? že jedu dom?.

lbs