Často citovaná definice slova veterán hovoří o jakési entitě, která je starší, ale ještě slouží svému účelu. Ostatně přesně to, tedy „starý“, znamená latinská předloha vetera, která se dnes v různých podobách objevuje ve většině evropských jazycích. Mně osobně se toto slovo nelíbí a je mi sympatické označení, které našli anglicky mluvící země, tedy masters (přestože i v angličtině výraz „veteran“ existuje). Neslyšíme z něj nic starého, ale naopak nás ovane zkušenost, mistrovství a ovládnutí své profese. Tak než někdo vymyslí přiléhavější české synonymum, budu se držet označení „veteráni“. Oficiální soutěže veteránů u nás zastřešuje Sdružení veteránů Českého atletického svazu (SV ČAS).

V bězích do vrchu mají naši veteráni na kontě řadu úspěchů a na závodech s vámi často běhají medailisté z Mistrovství světa a možná o tom ani nevíte. Pokud vás zajímají historické výsledky našich běžců a běžkyň na MS, rozklikněte si odkaz na stránky WMRA .

Z celkem 18 uspořádaných ročníků se tři konaly v ČR (Janské Lázně 1999 a 2013, Dolní Morava 2008). To je jen odraz toho, jak jsou lidé, kteří se pohybují kolem běhů do vrchu úspěšní i v diplomatických jednáních, pro které mají silný mandát těch, kteří stáli u zrodu běhu do vrchu jako takového.

Letošní mistrovství světa v běhu do vrchu se konalo v krásné krajině národního parku Snowdonia u walšského sídla Betws-y-Coed. Cestování bylo náročnější než v minulých letech, což se odrazilo i v počtu účastníků (nejen) v našich barvách. Ve startovních listinách jsem napočítal dohromady osm našich reprezentantů. Betws-y-Coed je městečko typické pro region Snowdonie, se starými kamennými domy, ale nechybí zde samozřejmě golfové hřiště, ani velká parkoviště pro turisty, kteří vyrážejí do kopců nad městem. Tam vedly i trasy závodů veteránů, tak jak je vytyčili pořadatelé letošního MS. Pro kategorie do 55 let šlo o 10,6 km s převýšení 500 metrů, starší kategorie se poté vydaly na trasu 8,7 km s převýšení o 50 metrů nižším. Trasy se lišily vlastně jen úsekem kolem jezera, které další trasa obkroužila.

V dopoledním programu, tedy při závodech na trase 10,6 km, byla z českých běžců nejúspěšnější na 9. pozici Libuše Vlachyňská z Dobříše (F50+) v čase 1:01:13. Nejlepší český výsledek zaznamenal odpoledne František Pechek z Maratonstavu Úpice, který doběhl na čtvrtém místě v kategorii M60+ v čase 44:28, na bronzovou medaili mu chybělo 40 vteřin. Celou výsledkovou listinu najdete zde.

Poslední letošní akcí veteránů vrchařů je Mistrovství ČR v běhu do vrchu veteránů v Bradlecké Lhotě 3. října (2HRADY). To, že mezi přihlášenými je i dlouhodobě nejlepší český vrchař, letos skvěle běhající Robert Krupička (9. místo na ME v Portugalsku), mě vrací k úvahám o termínu „veterán“ z úvodu tohoto článku. Robert Krupička podle ročníku narození (1978) do veteránské kategorie patří, ale jeho výkony ho stále řadí na špici v absolutním pořadí našich vrchařů. Nelze se tedy divit, že jsme ho o víkendu neviděli ve Walesu, ale na závodě štafet Dolomitenmann v Alpách, kde doběhli ve dvojici s Ondrou Fejfarem jako první dva čeští běžci. Jen o něco víc než půlminutu za ním doběhl další skvělý český vrchař, který by splňoval kritéria veteránské kategorie, Jan Havlíček. I on už je na MČR v Bradlecké Lhotě přihlášený. U žen bych nalezl podobné příklady, ale nevím, jak o nich psát, abych se mohl s dotyčnou ještě někdy setkat.

Myslím, že vše výše napsané mě opravňuje k dotazu – kdo obohatí český jazyk o nový termín pro běžce nad 35 let? Nebo termín „veterán“ přijde nepatřičný pouze mně?