Páteř s míchou vytváří složitý nervový kabel, který umí převzít od nervů informace ze zbytku těla a předat jej do velínu – mozku. Ten tyto informace zpracuje, vyhodnotí a velmi rychle vyšle signály zpět prakticky stejnou cestou svalům a tím kontroluje pohyb těla.

Páteř je ale poskládaná z velkého množství obratlů, které na sebe anatomicky nasedají přes meziobratlové ploténky, které jsou umístěny na těle obratle a jsou na oko spojeny vzadu pomocí jednoho z obratlových výběžků. Pohromadě drží obrovským množstvím svalů, které se upínají na další dva párové obratlové výběžky (tím vzniknou 4 klouby mezi dvěma sousedními obratli!!). Každý obratel má v zadní části obratlový oblouk, který vytváří jakýsi otvor, jímž vede mícha. Celou páteř tvoří až 34 na sebe poskládaných obratlů a tvoří v boční ose dvojesovité prohnutí, každé vychýlení jednoho obratle ihned vytváří tlak na souseda a může vést k sériovému vychylování obratlů. Celý systém pro perfektní fungování musí být vyvážený. Jak toho dosáhnout?

Posilováním svalů okolo páteře, uděláním si jakéhosi korzetu, který bude páteř držet ve správné poloze a kompenzačními cvičeními. Jenže i dobrý svalový korzet není ještě vítězství. Je potřeba naučit svaly páteře zapínat ve správném pořadí, což platí především pro lumbální páteř. Lze toho dosáhnout pravidelným cvičením, které vám zabere maximálně 5 minut denně a naučí vás to každý dobrý fyzioterapeut.

Běžce nejvíc trápí bolesti lumbální páteře – bolesti v kříži. Je to z několika důvodů. Tato část páteře pochytá nejvíce z energie při nárazech, které se u běžců samozřejmě vyskytují v nepřeberném množství. Celou věc zhoršuje většinou špatná kloubní pohyblivost především v oblasti kyčelního kloubu a ztuhlost křížokyčelního spojení a také zkrácené svaly dolních končetin, především pak svalů zadní strany stehna.

Kompenzačním a posilovacím cvičením věnují běžci-vytrvalci všeobecně málo prostoru, přitom není potřeba se trápit hodiny v posilovně. Stačí provádět pravidelně pár cviků doma k udržení jakési rovnováhy svalů těla. Nepoužívané svaly posílit a pak protáhnout. V tom opět poradí fyzioterapeut i dobrá rehabilitační sestra a naučí vás sadu cviků ušitých přesně na míru. Pak je to už jen o soustavnosti.

A co když už záda akutně velmi bolí? Nejspíše došlo k vychýlení obratle nebo obratlů v ose a pravděpodobně k výhřezu meziobratlové ploténky a uskřípnutí mezi kloubními ploškami, což vyvolá místní svalovou ztuhlost, otok a někdy až krutou bolest. Je samozřejmě potřeba vyloučit jiný důvod bolesti, abychom nezaměnili například blokádu páteře s infarktem myokardu, náhlou příhodou břišní, apod., ale pokud opravdu je problém tento, mám za to, že nejlepší výsledky mají chiropraktici. Dokáží uvolnit svalovou ztuhlost v místě postižení pomocí reflexní terapie a pak manipulací navrátit obratlům správné postavení.

A jak vypadá klasické léčení? Téměř všechny terapie klasické medicíny bojují proti spasmům (stahům) v pos­tižené oblasti, které brání návratu obratlů do původní polohy. Kapačky s léky proti bolestem, otokům a cíleně periferní myorelaxans (látka snižující svalové napětí), dále používají všechny dostupné prostředky rehabilitace. Tělo samo si pak většinou poradí, ale musí se to pořádně vyležet. Možná se to takto zdá být přirozenější, je to na zvážení.

Poslední, ale někdy jedinou možností je operace na neurochirurgii. Tomu se ale většinou dá předejít.

A jaké jsou mé osobní zkušenosti s bolestmi zad?

Přibližně od roku 1990 jsem měl chronické bolesti v oblasti lumbální páteře, 1–2× do roka akutně s pravděpodobným výhřezem ploténky a propagací do některé dolní končetiny. Léčeno ale pouze asi 2× – baňky. V roce 2002 se u mě po zvednutí těžkého pacienta dostavila známá prudká bolest. Tentokrát jsem poprvé zůstal v pracovní neschopnosti po dobu asi 10 dní. Po návratu do práce přetrvávají chronické obtíže a po asi 2 týdnech během směny dochází ke zhoršování stavu. Na konci směny již nejsem schopen se obout, pravou dolní končetinu „tahám“ pěkně za sebou. Druhý den trpím nejhoršími bolestmi, jaké jsem kdy zažil. Vystřelují do kyčle, varlat a třísel. Léčení probíhá nejprve ambulantně, ale brzy jsem hospitalizován na neurologii. Zde mě zbavují nejhorších bolestí pomocí kapaček, absolvuji CT vyšetření, které odhaluje výhřez lumbálních obratlů L4-L5) a závěr? Indikace k operaci na neurochirurgii.

9. 1. 2003 mě operoval Dr. Kučera z neurochirirgie Nemocnice Na Homolce . Druhý den si dělám tréninkový plán. Začínám s 5×2 minutami chůze denně a každý den přidávám minutu v jedné fázi. Postupně se stav zlepšuje, ale ještě v březnu mi bolesti při určitých pohybech vystřelují do kyčle. Chodím bez větších problémů po omezenou dobu, v dubnu absolvuji akupunkturní kúru u MUDr. Jánošky v Táboře a dochází k prvnímu výraznějšímu zlepšení. Začínám klusat 2–3 km denně (v tempu asi 7 min/km). Počátkem května navštěvuji Dr. Brejchu, po jehož terapii dochází k výraznému zlepšení stavu a cvičení, které mě tehdy naučil, mě doprovází dodnes a bude mě doprovázet do konce života. Začátkem června běžím svůj první závod po operaci, hned za týden druhý – 5km na dráze za 17:15 min (oba s bederním pásem). Naplno začínám trénovat koncem září, do práce se vracím k 1.10. 2003. Pracovní neschopnost trvala bez 7 týdnů rok. Začátkem prosince absolvuji první pooperační maraton ve Florencii v ča­se 2:23 hod.

A proč jsem vám celou tu anabázi popisoval? Dnes už totiž vím, že tomu všemu se dalo bezpečně předejít. Stačilo pravidelně cvičit. Každé poznání něco stojí. Za tohle jsem řádně zaplatil. Pokud jsem zaplatil i za vás, budu rád! Cvičte!:)

Pavel Novák