SMS.CZ ADRENALIN CUP 2009 na vlastní kůži

Bylo asi týden před startem tohoto údajně nejtěžšího štafetového závodu v České republice a já nic netuše, měl jsem v plánu ten víkend odpočívat doma, nebo si zajet na kole do nedalekých Bělkovic u Olomouce na desetikilometrový pohodový závod. Náhodou mě však napadlo nabídnout se na webu Adrenalin Cupu jako jednotlivec do databáze potenciálních závodníků, kteří dosud nejsou v žádném týmu. Hned druhý den mám mail s nabídkou. Nebylo co řešit. Jdu do toho!
Letošní ro?ník s „neš?astným“ ?íslem t?ináct byl v plánu na poslední ?ervnový víkend op?t v Beskydech v Ostravici (400 m.n.m.), kde protéká stejnojmenná ?eka. Na tamním fotbalovém h?išti se už od brzkých ranních hodin p?ipravovalo vše, co takový náro?ný podnik vyžaduje. V tu dobu jsem teprve vyjížd?l z domu.
Na místo dorážím kolem p?l osmé, kde se setkávám a seznamuji s kapitánem našeho týmu bikerem Petrem, a samoz?ejm? s paraglidistou Lukášem a kajaká?em Frantou. Naše ambice byly pon?kud skromn?jší než u profesionálních tým?, pro které je cílem jediné, zaúto?it na ?elní pozice ve výsledkové listin?. My jsme cht?li p?edevším závod ve zdraví a bez technických problém? dokon?it a možná taky nebýt poslední.
Hlavn? nep?epálit start
Celý týden byl ve znamení neustálých zm?n po?así, tedy vítr, dusno, ?asté p?ehá?ky i bou?ky …a povodn?. V?bec jsem netušil, jak to bude v Beskydech vypadat. Situace p?ed startem byla asi takováto: dusno, vlhko a hory zahaleny v husté mlze a mracích, teplota kolem 15°C, bezv?t?í. ?íkal jsem si, hlavn? a? neprší a a? nep?ijde bou?ka, vše ostatní se dá zvládnout.
Moderátor hlásí rekordní ú?ast tým?, a tak se asi 10 minut p?ed startem p?ímo na travnatém h?išti shlukuje tém?? šedesátka b?žc?, z toho bohužel pouze ?ty?i ženy. Ale mezi nimi jsou i taková zvu?ná jména jako Helena Poborská nebo Irena Šádková. Mezi muži jsou hlavními favority Brýdl, Krupi?ka, Voják a Skalský. Od nich se na vrcholu Lysé hory (1323 m.n.m.) o?ekávají ?asy kolem 1:15 hod. Já budu rád, když se vejdu pod 1:35 hod. P?ece jen jde na šestnáctikilometrové trati o velké p?evýšení (asi 1145 m). Profil trati ovšem není jen sm?rem nahoru. Po pátém kilometru se má b?žet t?i kikometry op?t dol?.
Probíhá poslední kontrola b?žc? a ?azení ke startovní pásce. Já mám ?íslo 53 a vzhledem k naší pozdní registraci stojím až na konci startovního pole. To mi ale nevadí. Vím, že jde o dlouhý závod, a je stejn? jasné, že se hned po úvodních rovinatých kilometrech, kdy se za?ne stoupat do prudkého kopce, ukáže, kdo jak p?epálil start nebo p?ecenil své možnosti.
Je 10 hodin a výst?elem je odstartováno! Za p?ihlížení velkého množství divák? a p?ítomnosti kamer ?eské televize obíháme dvakrát krátký okruh v areálu stadionu a pak podél ?eky mí?íme k mostu. Za?ínám op?t cítit mé „oblíbené“ holenní kosti, ale vím, že když pob?žím do kopce, bolest hned p?estane. Jsem asi t?etí od konce, ale po prvním kilometru stoupání už p?edbíhám asi ?ty?i b?žce a jednu ženu. N?kte?í p?ešli do ch?ze. ?íkám si v duchu, když to p?jde takhle dál, bylo by to fajn.
Ch?ze místo b?hu, litry potu a otravné mouchy
Po táhlém stoupání p?ichází všemi obávaný úsek – sjezdovka. Ta mi ale dovolila posunout se op?t dále v po?adí. V krátkém seb?hu se ob?erstvuji ion?ákem z vlastních zásob, což se pro m? nakonec ukázalo jako dobrá volba, protože v tom dusnu jsem se hodn? potil a na trati byly jen dv? ob?erstvova?ky, které by mi rozhodn? nesta?ily. Tu první p?esto míjím bez povšimnutí.
Následuje t?íkilometrový seb?h po asfaltce, kde mi bohužel utekl jeden b?žec. Nevadí, ?íkám si, však ono se ješt? ukáže, jsme teprve v polovin? a navíc znovu tém?? zp?t v údolí. Vytahuju z kapsy gel a zapíjím ho. P?ichází op?t terén. Tentokrát už jde opravdu o typickou horskou cestu plnou kamen?. Snažím se po?ád b?žet, ale ob?as p?ejdu do ch?ze. P?ece jen se na pulzu nad 190 nelze udržet dlouho. Mám maximálku rovných 200, takže se snažím pohybovat „jen“ kolem 180 tep? za minutu.
Klikatými cesti?kami se dostáváme k horskému hotelu Petr Bezru?, a já už jsem se kone?n? dotáhl zp?t na onoho b?žce. Pokra?ujeme na rozcestí Hradová a ke známé skautské kamenné mohyle, kde už využívám ob?erstova?ky. Tady jsem se posunul o další t?i pozice vp?ed a na další t?i kilometry mám nového par?áka. Náro?né táhlé stoupání dokonale prov??uje naše vytrvalecké schopnosti.
Díky potu nás otravuje obrovský roj much, kterému bohužel rozhodn? neute?eme. P?i b?hu po vrstevnici chytám druhý dech, nasazuji nové tempo a da?í se mi z tandemu utrhnout. Takže až na Lysou už b?žím sólo. Na holém h?ebeni za?íná p?íjemn? foukat a zdá se, že mouchy už nemají šanci.
Okamžiky pravdy, … a cíl!
P?ichází nejt?žší ?ást závodu. Prudké stoupání tvo?ené voln? pohozenými kameny a obrovskými balvany, kde je každý krok a odraz velkou d?inou navíc. V t?chto místech se už navíc do cesty plete mnoho p?ších turist?. A jak už to u nás bývá, krom? jednoho diváka se zvoncem tém?? nikdo z nich nepovzbuzuje. Mám asi 800 metr? do cíle. Mn? se to ale zdá jako nekone?ných n?kolik kilometr?. Serpentiny, kameny, ko?eny a p?írodní schody.
Není ?as myslet na nic jiného, než kam dávat nohy, abych neuklouzl a mohl se s jistotou odrazit vp?ed. Vím, že mám posledních 300 metr? do konce, ale b?h po strašné „cest?“ se stává utrpením. Vybíhám z lesa a vidím hrazení a diváky. Snažím se ješt? nahnat pár vte?in krátkým sprintem a v mužské kategorii jako 34. probíhám cílovou branou a kone?n? p?edávám štafetu paraglidistovi. M?j ?as se zastavil na 1:43:44 hod. N?kdo na m? mluví a ?íká n?co o ?ipu. Nevnímám a jsem úpln? skrz na skrz propocený. Mám to za sebou.
Závod pokra?uje
Paraglidisté si sv?j let nad Lysou horou ale letos nevychutnali. Nep?íznivé podmínky a p?edevším pravidla jim to neumož?ují. Po?adatelé tedy volí krizovou variantu a to pouze krátký b?h s padákem. Dole na h?išti v Ostravici podle pokyn? postupn? vyrážejí bike?i na náro?nou tra? ve stylu nahoru-dol? v celkové délce 34,5 km a p?evýšení 1430 m. U vodní výpusti p?ehrady Šance pak dochází k p?edávkám štafety kajaká??m na p?tikilometrovou trasu.
Skok z rampy, 15 branek a povinný eskymácký obrat, to je jen stru?ný vý?et toho, co musí na své trati zvládnout. Po sjetí posledního jezu a projetí poslední branky p?ijíždí závodníci k levému b?ehu, kde po 50 metrech v protiproudu vylézají s lodí a pádlem na b?eh a na konec je ješt? ?eká dvousetmetrový b?h. N?kte?í si o b?hu mohli nechat jen zdát a byli rádi, že naprosto vy?erpaní do cíle došli. Náš kajaká? dobíhá do cíle na 45. míst?.
Nevzdal to nikdo
Jako zázrakem po celou dobu závodu nepršelo. Za?alo až odpoledne. Myslím si, že všichni diváci a hlavn? závodníci mohli mluvit o št?stí. Déš? ?i bou?ka by výrazn? promluvily do pr?b?hu a výsledk? závodu. Dokon?ilo všech 57 tým?, v?etn? žen. Pro nová?ky této akce jako jsem já to byl úžasný a velký zážitek, a to i p?esto, že jsem na Lysou horu už jednou na kratší trase v rámci ?eského poháru v b?hu do vrchu b?žel.
Komentáře (Celkem 1)
administrator 03.04.2010 13:32:58
Bylo asi týden před startem tohoto údajně nejtěžšího štafetového závodu v České republice a já nic netuše, měl jsem v plánu ten víkend odpočívat doma, nebo si zajet na kole do nedalekých Bělkovic u Olomouce na desetikilometrový pohodový závod. Náhodou mě však napadlo nabídnout se na webu Adrenalin Cupu jako jednotlivec do databáze potenciálních závodníků, kteří dosud nejsou v žádném týmu. Hned druhý den mám mail s nabídkou. Nebylo co řešit. Jdu do toho!
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.