Trénink na 10 km: na co vlastně mám?

Běžec, který prošel drilem atletického tréninku od žáčků či dorostenců a bylo mu vštěpováno, že kdo neuběhne za hodinu alespoň 10 km, je chodec, vám odpoví, že dlouhý běh je výsadou vyvolených. Člověk nezatížený běžeckou minulostí vám řekne: „Jsi zdravý? Pak běž do toho.“

Já, přestože jsem zatížen běžeckou minulostí, vám odpovím také: „Jsi zdravý? Běž do toho.“ Každý totiž může zaběhnout 5 km, 10 km, půlmaratón i maratón, případně ultramaratón. Chce to jen jedno – začít s tréninkem, a to s tréninkem přiměřeným Vaší současné fyzické kondici a váze. Chce to trpělivost, ale výsledek bude stát za to!

V loňském roce uspořádal časopis Runner's World anketu o běhu v USA, kde mimo jiné zprůměroval výkony mužů na tamních závodech na tratích 5 km, 10 km, půlmaratónu a maratónu. Tady jsou výsledky, k nimž dospěli:

Průměrný výkon běžců a běžkyň, kteří proběhli cílem:

Výsledky hovoří jednoznačně o tom, že není důležitý čas, za který danou trať zaběhneme. Spíše náš pocit, že se cítíme skvěle. 

K tomu všemu bych přidal jednu svou příhodu ze svého loňského pobytu v USA, kdy jsem měl možnost zúčastnit se jednoho regionálního běhu, něco jako u nás např. Kbelská 10. 

Na startu se tísnilo více jak 1000 běžkyň a běžců. Od na první pohled chrtů až po pěkně korpulentní dámy či bříško vystrkující muže. Běželo se 5 km. Každý, kdo proběhl cílem – a byli to všichni co se postavili na start, byl odměněn velkým potleskem.

Ti, co běželi déle, měli nakonec větší aplaus než ti první. Všichni v cíli počkali na ty pomalejší, aby jim vyjádřili svůj obdiv a úctu. Možná (když už si bereme Ameriku tak často za příklad) by stálo za to si vzít příklad i z toho, co opravdu za to stojí.

Krásné dny při běhání s přáteli

Miloš

V úterý a ve středu je možné místo volna zařadit například hodinu plavání, spinningu, aerobiku nebo obdobných aktivit.