Jaká byla vaše příprava na pražský půlmaraton?

Mám tréninkový plán od Miloše Škorpila. Pětkrát v týdnu běh a jednou aerobic nebo spinnig. V sobotu dlouhé běhy a v úterý intervaly, které mi dost pomohly ke zrychlení. Plán jsem dodržovala poctivě, běhala jsem i ve velkých mrazech. To člověka aspoň otuží a utuží.

Nebála jste se předpovědi špatného počasí v den závodu?

Předpovědi jsem se ani nebála. Jsem zvyklá běhat venku, ale déšť v kombinaci s ledovým větrem bych opravdu nemusela. I tak jsem před startem dost vymrzla, už dlouho mi zimou tak nedrkotaly zuby. Příště si vezmu nějaký starý svetr, který po startu odhodím jako někteří již zkušení běžci.

Byla to vaše půlmaratonská premiéra?

Půlmaraton jsem běžela pouze jeden, v září ve Slatiňanech s názvem Monako a byl to spíše krosový běh v kopcovitém terénu po asfaltových a zpevněných i nezpevněných lesních cestách. Měla jsem z něj hrůzu. Běžela jsem pomaleji, abych vzdálenost vůbec uběhla. Dorazila jsem za 2:21. Čas nic moc, ale byla jsem spokojená, že jsem přežila bez úhony.

Co vám radil Miloš Škorpil před závodem?

Miloš nám radil, abychom se hlavně nenechaly strhnout davem k rychlému tempu. Říkal, ať do třetího kilometru běžíme pomaleji. Na každé občerstvovací stanici přejít do chůze a v klidu se napít. Tělo si odpočine a získáme novou energii pro běh, ztrátu pak snadno doženeme. Ptaly jsme se také na oblečení. Na závody se obléci jako by bylo o deset stupňů víc. Dále pít šťávu z červené řepy. Tu jsem tedy nepila, to nemusím. Dobře se vyspat, důležitá je noc ze čtvrtka na pátek. Což jsem sama poznala, nervozitou jsem nemohla z pátku na sobotu spát. Spala jsem asi jen dvě až tři hodiny, bušilo mi srdce a hlavou se honily různé myšlenky. Ještě že jsem podstoupila zátěžové EKG testy, jinak bych měla obavy ze srdeční arytmie.

Jak se pro vás vyvíjel samotný závod? Přišla nějaká krize?

Krizi jsem měla hned od rána. Byla jsem nevyspalá a bolely mě nohy a hlava. Na nádraží v Praze jsem si musela dát kafe. Pak přišlo setkání s ostatními „Pimkami“ (účastnice Womens Challenge 2012, pozn.red.) a únava byla pryč. Měla jsem plán běžet na 2 hodiny, ale ten jsem vypustila z hlavy. Na ruce jsem měla tahák na 2 hodiny. Běželo se mi kupodivu od začátku dobře, jindy se do pátého kilometru trápím, než chytnu tempo. Krize přišla na sedmnáctém kilometru, přišla únava a silný protivítr mně působil velké problémy. Jen silou vůle jsem držela tempo. Pak už mi ani příliš nevadilo, že to za dvě hodiny nedám. Doběhla jsem do cíle v reálném čase 2:02. Jsem nakonec spokojená, takový čas po téměř probdělé noci jsem nečekala.

Běžela jste s někým známým? Pomáhalo vám to?

Běžela jsem s Tomášem, parťákem z Běžeckého kroužku Pardubice. Moc mi to pomohlo, za výsledný čas vděčím hlavně jemu. Tom hlídal tempo, já zas čas na hodinkách i na taháku na ruce.

Jak se vám líbila atmosféra závodu?

Atmosféra závodu byla úžasná, tolik stejně postižených lidí se hned tak nevidí. Vše bylo perfektně zorganizované. Měla jsem strach z velkého davu lidí, ale běželo se v pohodě, nikdo se nestrkal a nikam se necpal. Zahlédla jsem také známé osobnosti. Pana prezidenta Václava Klause, který odstartoval závod, a také známého kardiochirurga pana Pirka. Lidé fandili, skoro na každém kilometru hrála kapela, což nám pomáhalo udržovat tempo.

Plánujete v květnu i pražský maraton?

Pražský maraton plánuji. Plán od Miloše je na něj připravený. Zatím jsem uběhla nejvíce 29 km a představa, že bych měla uběhnout dalších třináct kilometrů, se mi zdála nemožná. Ještě je pár týdnů čas a v plánu mám několik dlouhých výběhů. Snad to bude stačit. Když v tréninku uběhnu 35 km, maraton bych prý měla zaběhnout.

Co pro vás znamená členství ve Womens challenge 2012?

Členství v tomto projektu pro mě znamená hlavně trénovat pod dohledem profesionálního trenéra a zaběhnout tak maraton. Také možnost seznámit se s podobně nadšenými ženami. Píšeme si emaily i na fbc, povzbuzujeme se a sdělujeme si zážitky z tréninku. Myslím si, že jsme dobrá parta. Taky bych chtěla motivovat ženy. Hlavně ty mého věku, aby začaly běhat a ukázat jim, že nikdy není pozdě začít.

Máte nějakou perličku z trati sobotního závodu?

Pozorovala jsem lidi okolo sebe. Byly velké rozdíly, jak se kdo oblékl. Někdo běžel v tenkém tílku a trenkách, jiný v teplém kulichu a pomalu zimní bundě. Opět se potvrdilo, že nemohu soudit podle vzhledu. Byla jsem překvapená, jak rychlým tempem dokážou běžet lidi hodně při těle i velmi vysokého věku. Vše je určitě o trénovanosti. Moc se mi líbil pán s delšími zelenými vlasy. A pak také další s úžasnými trenkami, kde měl namalovanou holou zadnici, na první pohled jako živou…

více o projektu zde