Běžecká příprava

V předchozím díle popsal Bohdan Suchánek své běžecké začátky a cestu, která ho dovedla k rozhodnutí připravit se na maraton. O dalším průběhu jeho systematické přípravy a prvních závodech, které byly její součástí, se dozvíme dnes. 

Bohdan Suchánek je sportovec tělem i duší. Hraje hokej, jezdí na kole, běžkuje, baví jej turistika. Loni na jaře začal běhat a netrvalo dlouho a rozhodl se zdolat metu nejvyšší – pokořit magickou vzdálenost 42 195 metrů. Jako cíl si zvolil letošní Kladenský maraton. Jeho příběh – dnes přinášíme první díl – je nejen motivační, ale může být …

Základem intuitivního tréninku je silné vědomí nebo spíše uvědomění si svého sportovního cíle, ale to samo osobě nemůže stačit k tomu, abychom dosáhli nebo se alespoň velmi přiblížili jeho splnění. Zatímco profesionál maximálně zefektivňuje postup k metám tím, že koloběh života přizpůsobí potřebám tréninku a svého těla či psychiky, amatér …

Pavel Novák se s námi v tomto díle podělí o zkušenosti s tím, když se chcete naplno věnovat tréninku, a přitom už je váš čas omezený dalšími povinnostmi. Ukazuje cestu, jak se s podobnou situací vyrovnal on, ať už díky intuici, nebo neuvěřitelné píli a houževnatosti. Vzít si k srdci jeho rady týkající se přístupu k závodění rozhodně stojí za to, ať …

Trať 10 km je psychicky velmi náročná, klade veliké nároky nejen na vytrvalostní schopnosti, ale i na rychlostní. Přesněji řečeno, měli byste se dostat alespoň do stavu, kdy budete schopni snést vyšší laktát, abyste dobře přestáli případný rychlý začátek (omezeně), nástupy soupeřů, či běh proti větru ve snaze zachovat vysoké tempo.

Bývalý trenér našich nejlepších desetibojařů Z.Váňa kdysi prohlásil, že když nevěděl, jak dál s tréninkem svých svěřenců v momentě, kdy se jejich výkonnost v tréninku zastavila, dal jim volno. Dělá to tak řada trenérů, že když rozpoznají hranici maximálního, ale ještě únosného zatížení a včas ho diagnostikují, naordinují úplné volno nebo r …

V minulém článku o pružnosti jsem spekuloval o tom, zda potřebuje běžec pružnost a k čemu je dobrá. Vzpomínal jsem jako příklad vynikajícího běžce Tergata a jeho způsob rozcvičování. Dnes bych chtěl ještě doplnit minulý článek o pár jednoduchých cviků, které doporučuji pro zvětšení rozsahu kloubní pohyblivosti.

Je problematické na pár stránkách vysvětlit, jak tréninkový proces vypadá. Skládá se z mnoha důležitých vstupů, které pak ovlivňují rozhodujícím způsobem celý výsledek. Myslím si ale, že nejdůležitější je vzít celou věc do svých rukou a začít s jakýmkoliv základem a na tento vršit poznatky druhých a své zkušenosti. K …

Intuitivní trénink, jehož základní myšlenky jsem představil v prvním ze svých článků, je ovlivněn stavem duše. Nebo spíše životní filozofií člověka. Chci říct, že nejlépe bude fungovat na běžce, který věří, že naše skutky a myšlení výrazně, ne-li úplně, ovlivňuje naše žití a by …

Je to už pár let, kdy jsem se nečekaně v pražské Hvězdě setkal druhý den ráno po závodu Mattoni Grand Prix s Paulem Tergatem. Byl tam se svou slečnou a kamarádem. Právě se rozcvičoval, a tak jsem pár desítek metrů od něho sledoval jeho počínání.

Můj první maraton mě bolel, hodně bolel, ale jsem šťastný. Vyčerpaný, ale šťastný. Sázku jsem vyhrál. Svou pouť pro centrum Paraple jsem dotáhl až do cíle. To byl prvotní impuls pro rozhodnutí jít maraton. Nyní ale vím, že mi maraton dal mnohem více: novou motivaci a několik opravdových kamarádů.

Maraton sice měří jen 42,195 km, ale lze při něm zažít odhodlání, nadšení, únavu, vyčerpání, zoufalství, bolest, euforii i spokojenost. Pokud jste ho běželi poprvé, už víte, že to dokážete. A téměř jisté je jedno: budete chtít běžet znovu. Zde je pár „pomaratonských“ rad, aby ty další pokusy byly ještě úspěšnější.

Róbert Štefko (40) a Ivana Martincová (45) s přehledem vyhráli domácí mistrovství v maratonu, které bylo součástí Prague International Marathon. V pohodě a pro radost běhající trenér AK Kroměříž si nejlépe rozvrhl tempo a nechal za sebou Petra Havelku i ultramaratonce Dana Orálka. Martincová, pro níž to byl letos již třetí závod na 42 km, …

Zítra v devět hodin budete stát na startu maratonu a v tu chvíli už bude pozdě něco dohánět. Proto jsem pro vás sestavil pár rad, které by vám ještě v posledních hodinách měly pomoci se vyrovnat se stoupající nervozitou a hlavně neudělat ještě v posledních hodinách nějakou fatální chybu.

Buldok a jeho tým je připraven poprat se s 42 kilometry Pražského maratonu pro dobrou věc. Věříme a budeme rádi, když nás v neděli 11. května 2008 přijdete povzbudit a podpořit v co největším počtu. Budeme to všichni potřebovat. A předem děkujeme.

Odtrénovat na maraton je jedna věc, ale uběhnout ho tak, aby byl pro mě zážitkem, na který budu rád vzpomínat, případně aby mě podnítil k účasti na dalším, je věc druhá. Na co byste si tedy měli dát při vlastním běhu největší pozor?

Přípravné období na Pražský maraton se chýlí do své finální fáze. Většina z těch, co si příští neděli stoupnou na start, má naběháno spoustu kilometrů. Součástí přípravy ale nejsou pouze naběhané objemy. Pojďme se podívat na to, jak a co týden před maratonem.

V minulém týdnu jsem se každý den po práci vrátil do běžecké přípravy na maraton. Do středy šlo vše podle plánu. Po práci hodinka a půl běhu v Modřanské rokli, strečink a v úterý navíc bazén a sauna. Prostě pohoda. Smůla ale přišla ve čtvrtek…

Dýchání nosem v tréninku a jeho účinnost zkouší řada výkonnostních běžců. Jako příklad uvádím program týdenního tréninkového experimentu Jakimova, který sledoval možnosti dýchání nosem u běžců poměrně vysoké výkonnosti a porovnával jejich výsledky s běžci, kteří absolvovali stejný program, ale dýchali ústy.

„Nemožné je jen silné slovo, které kolem sebe rozhazují malí lidé, kteří si myslí, že je snadnější žít ve světě, kde budou jen dostávat, místo toho, aby objevovali sílu, která to dokáže změnit. Nemožné není fakt. Je to postoj. Nemožné není tvrzení. Je to výzva. Nemožné je nevyužitá síla. Nemožné je dočasný stav. Nemožné neexistuje. I vy …