Zdraví

Bolesti Achillovy šlachy jsou často vleklým problémem běžců, který brání plnému tréninku. Tyto potíže se mohou vyvíjet postupně nebo se objeví náhle po větší zátěži nebo nevhodném prudkém pohybu. Problém v Achillově šlaše se často vyvíjí dlouhodobě, ještě dávno předtím, než začneme pociťovat bolest.

Mám běžet, když mě něco bolí? Otázka, kterou si dříve nebo později položí každý běžec. A protože většina z nás je na běhu více nebo méně závislá, velice často hodíme opatrnost za hlavu a běháme přes mírnou a občas také větší bolest. „Budu tu nohu šetřit,“ děláme si alibi sami před sebou. Ale jaké bývají výsledky podobného šetření?

Chtěl bych se podělit o zkušenosti člověka, který má (měl?) již 12 let astma a zvolil léčbu běháním. Několik let jsem chodil k odbornému lékaři a astma se mi přesto neustále zhoršovalo. Před třemi lety jsem přešel k jinému specialistovi, který mi sdělil, že existují lidé, kteří astma tzv. „přeběhali“. Moc jsem mu nevěřil, ale přesto jsem to zkusil.

Běháte pravidelně sami? A navíc pod rouškou tmy? Běháte tak už roky a plně vám to vyhovuje? Zkuste občas změnit své zvyky, možná i překonat stud a vyběhněte ve dvojici nebo možná ještě lépe ve skupince. Nejde jen o to, že si při běhu budete mít s kým poklábosit. Bude to mít i jiný, zcela praktický význam.

Dotaz, který nám před několika dny dorazil do redakce, je svým způsobem typický a čas od času se v různých variantách opakuje. Možná si z něj vezmou ponaučení i další běžci. Dvaadvacetiletá běžkyně píše: "… již třetím rokem pravidelně běhám, první rok tak do 10 km třikrát týdně, další rok čtyřikrát týdně 10–12 km, letos mám již během třech měsíců na …

Už vás někdy napadlo, proč na jaře trpíte únavou? Proč vyhoříte v běžecké sezóně hned na jejím počátku, přestože jste přes zimu pilně trénovali? Proč se vám v letním horku špatně běhá, přestože soused vyráží trénovat klidně kolem poledního?

Pravidelné běhání není jen prostředkem rozvoje fyzické výkonnosti a tělesného zdraví. Běh může být i velmi účinnou metodou psychohygieny, péče o duši. Neměli bychom proto v zápalu závodění a trénování zapomínat na jeho význam v dosahování optimálního stavu našeho těla i naší duše.

Na běhání se můžeme stát – pokud už dávno nejsme – závislí. Toto zjištění samozřejmě není žádnou novinkou. O běhu jako droze či o běžecké závislosti bylo již řečeno a napsáno hodně, zatím však spíše okrajově nebo v jiných souvislostech.

Žádný z běžců se občas nevyhne zdravotním problémům. Často bývají postiženy dolní končetiny. „Skokanské koleno" je jedním z problémů, na něž se zaměříme v seriálu článků na téma bolesti nohou, jejich příčiny a prevence.

Všeobecně se traduje, že při maratonu je vhodné usrkávat kolu zbavenou bublinek a po závodě si dát pivo na zahnání žízně. Je to ale v souladu s tím, jak otázky příjmu tekutin a ztráty solí vnímají sportovní lékaři?

Na českém trhu nabízí kompresní podkolenky řada značek. Výrobek má podpořit výkon běžce, chránit lýtko před otřesy a ještě urychlit dobu následné regenerace svalů. Pro behej.com nyní některé modely testuje čtveřice skvělých vytrvalců, abychom se pokusili na vlastní „kůži“ ověřit argumenty prodejců. Mezitím jsme se zeptali Ondřeje Vojtěchovského na názor s …

Kombinace vyšší hmotnosti a tréninkové zátěže s sebou často přináší bolesti v některé části opěrné soustavy. Dnešní dotaz se týká holeně u amatérského sportovce, pro kterého je pohyb každodenní součástí života a který si vytyčil za cíl uběhnout maraton. Vystaví mu zdravotní potíže stop v jeho plánech?

Patnáctý ročník Volkswagen Maratonu Praha, můj druhý maraton, mne bude hodně dlouho mrzet. Měl jsem na dosah osobák cca 3:08–3:10. Bohužel asi 300 metrů před cílem přišla studená sprcha, vyhasly veškeré mé naděje. Kolaps, zatmění mysli, ticho, dezorientace.

Řada pravidelných běžců si velmi pečlivě vede tréninkový deník, plánuje a piluje tréninkové metody, vybírá ty správné závody, které zrovna jim sednou. Měsíčně nabíhají někdy i stovky kilometrů, aby umazali něco ze svých osobních rekordů. Je až s podivem, jak málo dbají na to, co je pro ně a jejich běh nejcennější – chodidla svých nohou. A přitom v nich mo …

Minule jsme se rozloučili tvrzením, že mnohé z pohybových poruch zakořenily v dětství. Dá se tedy velmi jednoduše spočítat, jak asi dlouho v nesprávném stereotypu setrváváme. Často se jedná i o desítky let. Z toho plyne skutečnost, že jsme si náhradní pohybové programy stačili dostatečně osvojit. Jak z toho ven?

Celý den sedím, tak si alespoň před večerem půjdu trošku zaběhat. S rameny předsunutými dopředu a vytaženými vzhůru, mírně „odstátými“ lopatkami, lehkým předklonem trupu a hlavou plnou starostí. Zkusme se zamyslet nad tím, jak tato zdánlivě nenápadná oblast může ovlivnit celkové fungování pohybového systému.

Tento článek jsem se rozhodla napsat ve snaze pomoci jedné dobré věci. Možná sem na první pohled nezapadá, leč nikdy nikdo z nás neví, kdy se octne na straně potřebných. A zatraceně rychle. Řeč je totiž o dárcovství krve.

Dnešním dílem ukončíme seriál o hlubokých svalech. Jsme vyzbrojeni bohatým teoretickým základem, víme, že bez správné aktivity svalů středu a dýchání nebude žádný pohyb dobře proveden. Nezbývá, než dokončit s několika posledními cviky trénink na míči, zařadit balancování do tréninku běžeckého a především u tohoto způsobu cvičení vydržet.

Náplní dnešního dílu je výhradně cvičení. Minule jsme z kouta vytáhli zapomenutý míč, oprášili jej, znovu správně nahustili a zkusili jsme se na něj posadit. Správný sed jsme doplnili lepším dechovým stereotypem a navíc zapojili do činnosti svaly pánevního dna. Nemálo práce je za námi, ale před námi je toho pořád ještě dost.

Po zdlouhavém a jistě náročném teoretickém úvodu se třetím dílem dostáváme k praktickým ukázkám cvičení. Pokládala jsem za nutné vás s teorií alespoň částečně seznámit, protože je velice důležité, aby bylo jasné, se kterými svaly budeme ve skutečnosti pracovat.